roháč obecný

Roháč obecný (Lucanus cervus)

Tento brouk je zajímavý nejenom svým vzhledem, ale i způsobem života. Pokud přemýšlím nad přívlastky, které by mu nejvíce slušely, tak mě napadá okamžitě majestátný, velký, silný a úžasný. Prakticky je to největší brouk Evropy.

Žije v dutinách starých stromů a v mrtvých pařezech, v lesích a hájích. U nás se vyskytuje nejvíce v oborách, kde má skoro ideální podmínky. Zásahy do biotopu jsou zde citlivější a nedochází zde tak často k odstraňování starých stromů a pařezů, které jsou přirozeným prostředím a zdrojem obživy tohoto brouka. V současné době je roháč chráněným a ohroženým druhem.

Pro nezasvětcené je jistě zajímavá skutečnost, že dospělí brouci žijí pouze několik týdnů. Daleko větší část svého života stráví jako larva. Larvy mají měkké, krémově zbarvené průsvitné tělo se šesti oranžově zabarvenými nohami a oranžovou hlavou, na které se vyjímají ostrá, hnědě zbarvená kusadla a živý se rozkládajícím se dřevem pařezů a starých stromů. Larva prochází několika fázemi svého vývoje a po 4 až 6 letech se zakukluje. Kukla se vyvíjí asi 3 měsíce v půdě. Tam se také vylíhne dospělý brouk. Ten se vyhrabe a velice brzy instinktivně odlétá hledat samičku. Roháči se objevují od začátku června a žijí asi 2 měsíce. Během této doby dochází také k páření. Samička klade vajíčka do rozkládajícího se dřeva stromů a pařezů a tím se kruh života uzavře.

Člověk by čekal, že bude takový brouk, vybavený úctyhodnými zbraněmi, hmyzožravý. Opak je pravdou živí se nektarem a šťávou stromů a rostlin. Hrozivé zbraně-kusadla se nápadně podobají paroží jelenů. To se promítlo i do latinského názvu roháče obecného. Stejně jako jeleni používá kusadla(parohy:-)) k souboji se sokem před pářením. Během soubojů není neobvyklé slyšet zapraskat krovky. Souboje jsou tvrdé, ale nádherné. Boj o samičku je boj o silné potomky.

Pozor na samičku. Zdání klame. Člověk by čekal, že kousnutí od samečka roháče bude bolestivé a bude odpovídat velikosti kusadel. Vůbec tomu tak není, člověk se spíš lekne. Naopak kousnutí malými kusadly samičky je bolestivé.

Létají za soumraku a jejich pomalý let je doprovázen charakteristickým hluboce bzučivým zvukem. Samci létají mnohem častěji než samice. Na fotkách zachycujících let, které mimochodem není vůbec snadné zachytit, je zřejmé, že roháč jako všichni brouci, létá vzpřímený. Pokud se vám podaří ho vidět, jak vzlétá, připomene vám to jisté vrtulník.

Principielně je to o vztlaku, ten vytváří tak, že křidélky mává v osmičkách a tím vytváří vztlak mezi křidélky a krovkami. Během letu pracuje celé tělo. Tykadla mu složí k orientaci a vyhodnocování proudění vzduchu a nožičky mu slouží jako kormidla, no prostě mazec. Každý kdo někdy zkusil řídit rádiem řízený vrtulník mi dá jistě za pravdu, že to není lehké a o karamboly není nouze. Ne jednou jsem byl svědkem takových karambolů u roháčů. Lehký poryv větru či chyba pilota způsobí převrácení během letu a následný neodvratitelný pád. Snad to není škodolibé, ale je to sranda pozorovat:-)

Přirozených nepřátel má roháč dost. V porovnání s velikostí běžných brouků a ostatního hmyzu je roháč pro straky, strakapoudy, datly, žluny, ježky, lišky a třeba jezevce takový chodící steak. Co jsou ale přirození predátoři proti změnám v biotopech a zásahům člověka?!!

více fotografií roháčů si můžete prohlédnout v této galerii

O tom jak jsme roháče fotili napsal pěkný článek kolega Bohdan Němec