Podzim a sokolnictví

Již několik let pravidelně navštěvuji sokolnická setkání, kde se pokouším zachytit vyjímečné okamžiky jednoho z nepřirozenějších a nejférovějších způsobů lovu zvěře. Jedná se o náročnou disciplínu, co se focení týká, jelikož se útoky většinou odehrávají na více jak 100 metrů.

Když při mně stálo štěstí a útok probíhal blízko chybělo zase světlo a nebo jsem to nedostal do hledáčku. Každopádně mám důvod se k focení sokolnických setkání vracet a to nejen kvůli dravcům, ale i kvůli fajn lidem, které jsem zde poznal.

Aby více přiblížil o čem sokolnictví je, použil jsem text ze stránek mého kamaráda Milana Straky, který sokolnictví provozuje řadu let a patří k největším odborníkům u nás.

Rád bych tímto článkem přiblížil toto téma všem, kteří toho o sokolnictví moc neví a píší mi komentáře a maily, ve kterých sokolnictví odsuzují. Můj názor je jednoznačný a sokolnictví jako celek respektuji a umění sokolníků a jejich partnerů – dravců si vážím a obdivuji je.

Historie sokolnictví a lovu s dravci

Sokolnictví je způsob lovu, kdy člověk využívá přirozených schopností dravců, zmocnit se své kořisti. Je to nejčistší lov, protože draví ptáci útočí způsobem daným přírodou a kořist uniká jak to činí již miliony let. Dravci nejlépe poznají, který kus je zdravý a lov by byl neúspěšný a naopak, kdy mají naději na úlovek. Sokolnictví vznikl přibližně 2 000 let př.n.l. v Asii, největší rozkvět v Evropě zaznamenal ve středověku. Zachoval se v honosné podobě do 19 století.

S vývojem střelných zbraní pozbylo sokolnictví na významu a v Evropě téměř zaniklo. Později byly zakládány sokolnické kluby, které stavěly na zachování tradic tohoto ušlechtilého způsobu lovu. Dnešní lov probíhá podobně jako před staletími, obdivujeme se stále kráse dravců, jejich reakcím a strhující rychlosti. I dnes platí staré sokolnické heslo "nelovíme pro kořist, ale pro vše to krásné co tento lov doprovází".

Dnešní sokolnictví je postaveno na moderních základech a využívá poznatků veterinární péče a chovu, díky kterému se daří úspěšně odchovávat dravce a vracet je i zpátky do přírody. Každý sokolník musí složit lovecké zkoušky ( ČMMJ ) a odborné sokolnické zkoušky ( Klub sokolníků při ČMMJ ).

Císař Bedřich II. z Hohenštaufu řekl:
"Sokolnictví by mělo být povýšeno na umění, protože je to jediný oduševnělý způsob lovu, který svou povahou patří ke skutečnému umění. Lidé mohou čtyřnohého tvora ovládat násilím a jinými prostředky, zato ptáka, který krouží vysoko ve vzduchu, může zajmout a vycvičit jen lidský duch. Vítězství lidského ducha nad nejsvobodnějším ze zvířat, nad dravcem, který se po vypuštění na pěst vrátí i když to odporuje jeho přirozenosti, ne proto, že by pohrdal svobodou, která mu byla zdánlivě darována, ale proto, že se vrátit musí, přinucen géniem člověka, který ho drží neviditelným poutem."